U PAVIE 24. ÚNORA 1525
Boj strašný rozhodnut. Francouzské šlechty květ,
la Palisse, la Tremouille, la Pole a Bonnivet
tu leží v krvi své v stu a stu lidských těl
a přes ně pěší hřmí a jezdci, kola děl.
Král François jen vzdych. Je znaven, zkrvaven.
A marné bylo vše... Chce vyjet z vřavy ven –
však spousty Španělů se za ním vyhrnou,
neb zlatý řetěz má a přilbu stříbrnou.
De Foix, la Tonnere se ženou ke králi –
pro smrt svou ženou se: je s koní servali.
Oř králův v krvi sklouz a pad na mokrou zem
a Španěl zajásal divokým výkřikem.
A s meči řítí se a míří kopími –
zdvih hlavu François, vzkřik slovy přísnými:
– Ať přijde Lannoy sem! Ať přijde generál,
jsme jeho zajatcem! My Francie jsme král! –
I volají a řvou: Sem Lannoy generál!
a jiní: Gloria! a jiní: Jejich král! –
Už starý voják tu a rozsvícený zrak
mu náhle ztemňuje žalného smutku mrak:
Král slavný Francie tu stojí zkrvaven,
své přilby, brnění i řádů pozbaven –
to vše mu urvali lancknechti ve zmatku,
záruku na výkup, či na boj památku.
115
Klek Lannoy před králem a ruku líbá mu
a kleče bere kord, svůj za něj podá mu.
I Pescara už klek, i druzí klekají
a slzy ve zracích mu ruku líbají.
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Je večer. Ve staně list skládá jatý král,
do dálné Francie své matce takto psal:
Madame, chci říci Vám, co osudem mým jest:
Je všechno ztraceno – jen ne ta naše čest.
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
A za dní několik v madridském zámku svém
zvěst císař Karel vzal: že den, jenž kdysi dnem
zrození jeho byl, zřel francouzských vojsk pád
a jeho zajatcem žeť francský majestát.
A císař pouze zbled a tichounce si děl
do slova poznovu, co posel pověděl –
víc ani hlásky už a v ložnici se bral,
pod krucifixem klek a Bohu děkoval.
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Ta zpráva přišla v Řím a papež zdrcen byl,
vždyť při Francouzích stál a v jednom šiku bil
se s nimi jeho voj – teď padla Francia,
co dál se bude dít – ó Panno Maria?!
Jak dávno tomu je, co císař zlobně řek,
že do Říma chce jít a zjednat pořádek
a zvláště zlosynu (tak řek to), papeži
chce konečně dát to, co dát mu náleží!...
116
Zlé dny a noci měl – až našel spasný plán:
nechť posel k císaři je spěšně odeslán,
by nes mu přísahy a sliby přesvaté – –
čtyřikrát pomohly, pomohou po páté!
117