O svátku Panny po veliké mši(J5m)
lid florencký se z dómu vyvalil(J5m)
a rozlil prostorem se náměstí(J5m)
kde sladké světlo slunce leželo(J5m)
Ctných cechů přední seskupili se(J5m)
do kroužků k rozšafnému hovoru(J5m)
co mládež zatím samý žert a smích(J5m)
piazzou plula jako rybičky(J5m)
po osluněné říční písčině(J5m)
Sochaři mladí kteří kroužili(J5m)
kol Battisteria by za hovoru(J5f)
pohledem aspoň mohli poklonit(J5m)
se umným reliefům na dveřích(J5m)
vrazili cestou na malířů sbor(J5m)
i ti i oni sňali barety(J5m)
a kloníce se zastavili se(J5m)
a ruce dávali si k stisknutí(J5m)
Tu sochař Gino tak je oslovil(J5m)
Fortuna vede Vaše Milosti(J5m)
na dráhu naši Důležitá věc(J5m)
předmětem byla našich hovorů(J5m)
i dovolíme si ji povědět(J5m)
a vyslechnout váš o ní vzácný soud(J5m)
Je slušno by náš jasný vévoda(J5m)
Biancy krásu stále zavíral(J5m)
před zraky florentinských občanů(J5m)
Jest nečistý náš pohled nebo co(J5m)
Či ujíst mu jí možno očima(J5m)
Hle španělský král poslal jí svůj pozdrav(J5f)
a velká rada slavných Benátek(J5m)
ji pro tu krásu dala prohlásit(J5m)
za dceru světce Marka slušno li(J5m)
by na dále náš jasný vévoda(J5m)
jen našim očím div ten přírody(J5m)
lakomě skrýval Jsme snad pohani(J5m)
psi turečtí Ba messer Gino tak(J5m)
mu odpovídal malíř Cencini(J5m)
i našim myšlenkám jste výraz dal(J5m)
a formu správnou Byl též Medici(J5m)
jenž milenku měl krásnou Simonettu(J5f)
a malovali ji jak Venuši(J5m)
jen v nahé kráse Časy mění se(J5m)
je zřejmo Naši otci byli kdys(J5m)
těm Medicejským spoluobčany(J5m)
dnes cítíme že podanými jsme(J5m)
Madonna ta prý krásou rovná se(J5m)
nejlepším řeckým sochám z mramoru(J5m)
však kam pak my Vždyť krása taková(J5m)
jen jedněm očím vyhrazena jest(J5m)
jež jedině ji cenit dovedou(J5m)
Ba urážka je v takém jednání(J5m)
vzkřik jiný z umělců A hanba nám(J5m)
že urážet se takto necháme(J5m)
zas jiný dodal Zatím lidstva tlum(J5m)
se kol nich skupil pilně naslouchal(J5m)
a v souhlas pokyvoval hlavama(J5m)
A proto dím řek messer Cencini(J5m)
my rovnou odtud pojďme k paláci(J5m)
a požádejme jeho Excellencí(J5f)
by ukázal nám monu Biancu(J5m)
A nahou zvolal Gino Ano nahou(J5f)
to znělo ihned echem sochařů(J5m)
Chcem vidět řeckou sochu živoucí(J5m)
Ba nahou Nahou A ten výkřik šel(J5m)
náměstím celým jako kruhy vod(J5m)
když rozvíří je kámen vhozený(J5m)
v čele sochaře a malíře(J5m)
šel zástup ulicemi stále rost(J5m)
jak roste během jarní bystřina(J5m)
a hlučel vyrážeje touhu svou(J5m)
a hrozby kletby Ano nahou Nahou(J5f)
Ostatně sama mona Bianca(J5m)
náš pohled snese Neníť poprvé(J5m)
co tak se v světle slunce objeví(J5m)
Tu historku já Vašim Milostem(J5m)
chci vypovědít a mám přesný pramen(J5f)
Bydlila tenkrát mona Bianca(J5m)
na Piazze San Marco Její muž(J5m)
Bonaventuri přivedl ji sem(J5m)
z Benátek mocných kde se poznali(J5m)
a svátost stavu manželského vzali(J5f)
přes odpor otcův Ale náhlá láska(J5f)
jest jako mladé víno omámí(J5m)
a duši rozveselí divoce(J5m)
však potom mrzutost se dostaví(J5m)
a kalné myšlenky si vyvolí(J5m)
za hnízdo hlavu Mona Bianca(J5m)
z domova prchla messer Pietro(J4f)
též pranic nezval tady statkem svým(J5m)
a moně Biance se chtělo žít(J5m)
v radostech světa Často stávala(J5m)
v své nahé kráse před svým zrcadlem(J5m)
a zrcadlo jí povídalo vždy(J5m)
že mládí s krásou výnosnější jsou(J5m)
než všecky ctnosti tiché šedivé(J5m)
A tak jel jednou mladý vévoda(J5m)
po náměstí San Marco Vracel se(J5m)
z obvyklé svojí raní vyjížďky(J5m)
Stár dvacet roků díval zvědavě(J5m)
se do oken po sladkých tajemstvích(J5m)
Tu v jednom záclona se rozevřela(J5f)
a bílá ruka vysunula se(J5m)
s kyticí květů květy shodila(J5m)
v prach ulice a voná prška jejich(J5f)
zlákala oči syna vévodova(J5f)
k zácloně vzhůru stála nahá tam(J5m)
a halila se v čínské hedvábí(J5m)
jako by právě z lázně vystoupla(J5m)
než zjevení to trvalo jen mžik(J5m)
jen co by srdce mohlo rozpálit(J5m)
a zmizelo a rozpálilo srdce(J5f)
a mona Bianca od toho rána(J5f)
vládkyní byla syna vévodova(J5f)
A tak ji také chceme viděti(J5m)
A chceme li pak musí se tak stát(J5m)
Lid florencký přec často ukázal(J5m)
že zuby má a kousat dovede(J5m)
Tak Nahou Nahou Mona Bianca(J5m)
i muže potom dala zavraždit(J5m)
by nedělil se s nikým vévoda(J5m)
Tím spíš se s námi musí podělit(J5m)
a spatřit jenom chcem ji bez šatů(J5m)
Tak došli bouřně k Ponte Vecchio(J5m)
zlatníci na něm s plachou obavou(J5m)
zavřeli krámy zástup valil se(J5m)
po mostě s řevem a rost stále víc(J5m)
A na náměstí před palácem Pitti(J5f)
se vylil proud ten v rušné jezero(J5m)
na hlavě hlava Křičeli a řvali(J5f)
tasili bodla k oknům mávali(J5m)
ocelí modrou Nahou chcem ji vidět(J5f)
Nám nahou ukaž monu Biancu(J5m)
A mluvčí z malířů a sochařů(J5m)
šli do paláce Ještě bouřněji(J5m)
lid venku hlučel by dal slovům jejich(J5f)
patřičný důraz Posli vrátili se(J5f)
Laskavě ráčil pán náš vyslechnout(J5m)
co přáním lidu Slíbil blahoskloně(J5f)
že v malé chvíli mona Bianca(J5m)
se na terase v podstatě své krásy(J5f)
občanstvu florencskému objeví(J5m)
Zavládlo ticho Bylo slyšeti(J5m)
šumění Arna Zvony hlásíce(J5m)
čas polední se dumně rozvučely(J5f)
A steré zraky byly upřeny(J5m)
k terase vzhůru Nikdo nevydych(J5m)
Zaskříply dvéře Herold vystupuje(J5f)
Stříbnou polnici si sází ke rtům(J5f)
a troubí Skončil Za ním zjevuje se(J5f)
teď bílá kostra Truchlá lidská kostra(J5f)
ve zlatém slunci stojí na terase(J5f)
A herold volá hlasem hrobovým(J5m)
Hle nahé krásy obraz poslední(J5m)
Toť mona Bianca za řadu let(J5m)
div přírody dnes Toť jste všichni vy(J5m)
kdož hladoví jste na ni popatřit(J5m)
Mlčení bylo Slovo nepadlo(J5m)
Jezero na náměstí rozstříklo se(J5f)
v postavy lidské se skloněnou hlavou(J5f)
jež ztrácely se kroky rychlými(J5m)
do úzkých ulic Pusto bylo potom(J5f)
a ticho na ten svátek ve Florenci(J5f)