EPIGRAM – BALADA

Josef Svatopluk Machar

Byl to jeden národ jako my. Sedělo mu v jizbě svědomí, ve dne bdělo, v noci nespalo, ve dne v noci k němu skuhralo ; našlo plytkost v každé radosti, vlastní vinu v každém neštěstí, v práci šlo s ním jako stín a duch, kázalo hloub v půdu vnořit pluh – tyran přísný, neodbytný druh! Konečně ten národ v sebe šel. Pozoroval se a zastyděl, pak svědomí svému v oči zřel: „Zmlkne hlas svůj?“ – Ano. – „V který den?“ – Až ti nebude víc potřeben. – „Dobrá. Stačí mi to vědomí.“ Vstal a zabil svoje svědomí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby