Nejdřív jeví se nám jako vzdálená ohnivá slunce,
jež z pestrých niter svých házejí paprsků tříšť.
Přibliž se: zrcadlové hle to barevné koule
na tyčích nabodnuty pyšní se po zahradě,
paprsky cizí odráží, v obrazech pitvorných kreslí
člověčí na blízku tvář, předmětů sousedních vzhled.
Národa vkus si cení však ty balonky ze skla, –
laciné, nechtějí nic, krášlí prý příjemně sad.