Stín mlhoviny šero všude(J4f)
čas zoufalý kdy neví se(J4m)
zda noc teprve nyní bude(J4f)
či zásvit jitra zjeví se(J4m)
Příšerně zrakům v černo splývá(J4f)
pár ujetých a známých cest(J4m)
a kde věc známá za dne bývá(J4f)
teď chmurná silueta jest(J4m)
Vzduch těžký je v něm chví se cosi(J4f)
nám posupného těžko dít(J4m)
zda sprchne z toho trochu rosy(J4f)
či bude hučet blýskat hřmít(J4m)
A ve svých chýších sedíme my(J4f)
neblahé děti soumraku(J4m)
louč žlutá vrhá stíny k zemi(J4f)
jež rovnají se přízraku(J4m)
a děsí nás s jich svitem sporým(J4f)
to šero z venku zápasí(J4m)
hrá po líci nám leskem chorým(J4f)
a tíhu hází v pod řasy(J4m)
do smíchu nutíme se křiku(J4f)
a veselého hovoru(J4m)
však jen ton tlumeného vzlyku(J4f)
chví v jizby dusném prostoru(J4m)
Z nás někdo chvilkou vyjde hledá(J4f)
nějakou cestu světla kmit(J4m)
však venku tma jen na vše sedá(J4f)
a mlčení a hrozný klid(J4m)
v hrdle sedí nejistota(J4f)
a v prsou bezejmený děs(J4m)
my nemáme chuť do života(J4f)
je prokleto číms naše dnes(J4m)
Ó světlo světlo než nám vzplane(J4f)
zas kdesi slunce rozhodně(J4m)
jen ne ty louče rozhárané(J4f)
jen velké zářné pochodně(J4m)
A byť by nám i zapálily(J4f)
slaměné střechy nad hlavou(J4m)
jen když by trochu záře vlily(J4f)
v tu dobu šerou nezdravou(J4m)
Syn soumraku kam ze svévole(J4f)
Osudu jenom byl jsem vklet(J4m)
jenž v rovných zatracenců kole(J4f)
mu s nimi kletbu vrhám zpět(J4m)
já cítím v hořkém rozželení(J4f)
jak planě žiji svoje dny(J4m)
jak prázdnou práce má mé snění(J4f)
jak život můj je nicotný(J4m)
a želím ne že nedopřáno(J4f)
mi žít kýs život veliký(J4m)
když svitlo lidstvu první ráno(J4f)
nad voným luhem antiky(J4m)
ni po tom vzduchu renesance(J4f)
kdy sil bych svižné poklony(J4m)
v sonety balady a stance(J4f)
a zpíval sladké kanzony(J4m)
nic neznám v času vlnobití(J4f)
nač díval bych se teskně zpět(J4m)
jen to že cílůprázdné žití(J4f)
jest opožděno o sto let(J4m)
že nezastih jsem Velká Revoluce(J5f)
tvůj blesk tvé hromy opojný tvůj vzduch(J5m)
když ze sinavých mračen hřměly prudce(J5f)
v sežloutlý svadlý mrtvý lidský luh(J5m)
že v největší té dějin epopeji(J5f)
jež zaduněla světa okrskem(J5m)
můj život nebyl vlnou ve peřeji(J5f)
mé sloky jedním světlým paprskem(J5m)
A když tvé slunce v krvi zapadalo(J5f)
a hrozný stín se po něm rozpřáh už(J5m)
byl bych svůj krk jak tisíce jej dalo(J5f)
dal s úsměvem pod guilotiny nůž(J5m)
a spokojen a šťasten jistě hleděl(J5f)
na minulých dnů svojich krátký řad(J5m)
ach takových pár obrovitých neděl(J5f)
duch lidský prožil jenom jedinkrát(J5m)