Ničeho nechci, nezávidím
a netoužím už po ničem,
co ještě v žití vůbec sklidím,
chci sebrat jenom na rtu tvém.
Vím, dnes mi patří vábná hlava
i přimhouřených očí dvé,
rty, bílá ručka, líce smavá
i rozmarné to srdce tvé;
vším sklamán věřím dneska znovu
tvým všechno sladkým, měkým rtům,
tvým slibům, každičkému slovu,
tvým bezpočetným polibkům,
tvým přísahám, tvé vášni vroucí,
jež v lících vždy ti zahoří,
i to, čím slyším srdce tlouci,
co šedivý zrak hovoří,
vše, vše, jak duše tvá si žádá,
ba, kdybys zítra řekla, vím,
„já neměla tě nikdy ráda“ –
i to ti, drahá, uvěřím...