Já zbaven byl už v žití všeho,
můj účet se vším uzavřen,
já nečekal už praničeho,
než čtvera chladných rakve stěn,
bez zápalu, bez vzletu, síly,
bez citu, přání, nadějí,
já klidně kteroukoli chvíli
byl bych šel z žití galejí.
Však teď chci žít! Mám život nový
mám zápal, doufám, mám i sil,
chci býti roven vojínovi,
jenž v boj jde, aby zvítězil!
V mé hrudi nová láska vzplála,
ji cit a vzlet zas projímá –
to vše mi rusovláska dala,
jež bájně šedé oči má!
A dala mi tu lásku k žití,
i víru v sebe, ve mě, v svět,
i naději, jež se mi třpytí
jak hvězda po dnech trapných běd,
já žebrák byl – v mé žití bědné
však ona vlila cenu, svit –
snad aby měla chvíle jedné
mě aspoň o co připravit!...