Sem slova lesklá, verše hladké,
sem rýmy plné, zvonivé,
chci popsat jedno kouzlo sladké
té lásky naší bláznivé!
Já vídal svoji ženu zlatou
za bouřných roků svobodných
tak mnohou věcí zaujatou,
v tak mnohých scénách lahodných!
Mé zraky v divadle ji zřely:
jak vábná byla láska má!
Když reci na jevišti mřeli,
jak tleskávala ručkama!
A noc to únorová byla,
a venku jinovatka, mráz,
a sálem se jen vůně lila,
a světel proud a taktů ráz,
tam tančila tak rozechvěna
a plna plesných výkřiků,
jak by to byla zosobněna
ta poesie valčíku!
Já s ní – to měla rudé šaty
a bílý závoj na lících –
šel často, když plál západ zlatý,
po oživených ulicích,
já lovil pohledy a slova
a vtip, jenž se jí na rtech chvěl,
a vším tím jsem se znova, znova
tak šíleně rád opíjel!
A chvíle v jejím pokojíku
za odpolední nálady
při voné kávě, smíchu, křiku
nad bizarními nápady!
Já šťasten byl, když chvilkou v letu
se dotk mne šatů jejích lem,
já s vášní šátek tiskl k retu,
jejž napustila parfumem!
Teď mým je vše z té minulosti
a nad to více tisíckrát –
a člověk přec těch naivností
si vzpomíná tak rád, tak rád...
A všechno do paměti vsuje,
jak perly na niť hedvábnou,
a každý den ten přistupuje
tam s novou chvílí půvabnou.
Hle, drahokam mi přibyl včera:
Já vplížil se tak nevině
do vůně mystického šera,
ku teplým kamnům kuchyně.
Tam žena moje s ručkou sněžnou
až k oblým loktům nahatou
a se zástěrou velkou, režnou,
pod krčkem nějak připjatou
tu mísu zvedá, hrnek staví,
tu zase cosi počítá,
tu posiluje oheň žhavý,
tu rozkazuje, přemítá,
a chvilkou z dvířek plotny padne
zář růžová jí na líci,
a v této vůni divné, ladné
tak stojí vážná, vábící,
že je mně, jak by v chýši svojí
ta čarodějka spanilá
pro nekonečnou lásku moji
kouzelný nápoj vařila,
by znovu moje oči jala,
mou duší znovu zachvěla
a – když mi srdce dávno vzala,
i hlavu spletla docela!
Ba spletla juž! V té její síni
jsem lapen, zmámen, opit vším –
i hrdlo sevřela mi nyní –
však nejsem zrovna nešťastným!...
Ó kuchyně! Já beze studu
zde neváhám se vyznati:
kéž nejkrasším, co psáti budu,
ti mohu veršem žehnati!
A cyniků a břichopásků
soud sdílím nyní v prsou svých:
i já jsem našel v lásce lásku
ve prostorách tvých lahodných!