Kraj žlutý, jak by ohromná lví kůže
v šíř i dál byla tady rozprostřena.
V prostředku hora. Kámen nahých boků
plochami svítí v plavém žáru slunce.
Na hoře město. Zdí tré pásů chrání
bezpečnost jeho. Prvá natřena jest
svítivou barvou, jak ji má krev lidská,
ta druhá mrtvou černí tmavé noci
a třetí modrá, jako bývá nebe,
když slunce slábnouc mdle jen usmívá se.
A kolem města na rovině žluté
národů mnohých víří myriady
na koních, vozích, s kopími a toulci.
A na zdech města stojí bojovníci
a dlouhá kopí zarazivše v půdu
posměšná slova vykřikují dolů.
Ta slova rozhořčují lidi dole
i krále jejich, který v zlatém plášti
ve středu dvořanů svých v slávě stojí
a bílou pásku v černých vlasech nese.
Zuřivě křikne, kopím svojím mává,
a již se hrnou pěší národové
ke strmým bokům skály. Jedni staví
žebříky na ně, vystupují po nich
a jiní mračnem šípů cílí vzhůru
a jiní vráží hlavami v bok skály –
a všichni zuří, řvou a vyjí, klnou.
A s hora prší kamení a písek,
hořící břevna, rozpálená voda
a vzteklý výsměch. Útočníci prchnou
kňučíce vztekem od zdí ve svůj tábor.
Král na výstrahu tisíc bojovníků
dá vbíti na koly a pět set býků
spáliti káže na hranici v prosbu
mocnému slunci. Bílá noc se honí
za plavým dnem, a útok stíhá útok,
a město stále vysmívá se dolů.
Muž jeden, z Krety rodem, obcházeje
zdi nedobytné pozoruje toto:
Na místě, kde bok skály zvlášť je srázný,
zem hlubokým se jícnem otevírá,
a v propast tuto vyhazují z města
zdechliny zvířat. Supi holohlaví
pak sestupují na ně k hodům svojim.
I vidí člověk Kreťan, kterak ptáci
od hostin z jámy vyletují vzhůru
a řadou sázejí se na temeni
zdi rudé, skládajíce lysé hlavy
pod křídla k spánku. Bezpečnost pak jejich
na tomto místě důkazem je muži,
že v místech oněch zeď je nestřežena.
Muž z Krety jde a dí, co viděl, králi.
Král určí jemu dvacet bojovníků
a tisíc jiných zálohou mu slíbí.
A noc když spadne, vyjde onen hlouček,
žebříky staví nad propasti k skále
a vylezají. Ticho vládne všude,
jen vyplašení ptáci odletují.
A na to vytahují žebřík vzhůru
a na zeď opírají. Vystupují.
Od rudé zdi se potom k černé berou
a v posled k modré. Zatím stopou jejich
tisíce lidu stoupá beze hluku
a oči jejich divoce v tmu svítí.
Je město vzato. Pracují teď meče
a požár rozbíhá se po ulicích.
A muži z Krety král dal rudý oděv,
v němž slunce vyšito je zlatou nití,
i přílbu dal mu v zlatě vytepanou,
i pohár, z něhož sám pil. Potom káže
jednomu z rad svých, jež se nazývají
královy oči, by dal muži z Krety
svou nejkrásnější dceru za manželku.
A takto přišel člověk onen k štěstí.