IBIS

Josef Svatopluk Machar

Ó ctěte ibise, jenž moudrým okem se dívá na běh rudých nilských vod! Je dávno tomu. V Naukratidě žila Rhodopis, krasavice z Thrakie, jež za peníze prodávala úsměv i tanec noh svých i rtů pocely i pohled zlatých jantarových očí. A Rhodopis ta ctila ibise. Své jídlo dělívala s ptáky těmi, jim odevzdala sladké pamlsky, jež ctitelé z dálky nanosili, a ráda dívala se na jich sbor, když stáli na břehu o jedné noze a krk a hlavu davše pod křídla, podobou srdcí lidských být se zdáli ti svatí ptáci v takém postoji. Za úctu přátelstvím odpláceli miláčci bohů. Vyšla Rhodopis ze dveří chyše svojí, sletali se a jako k průvodu se stavěli, bijíce křídly, volajíce pozdrav a do zlatých očí hledíce. Ó ctěte ibise, jenž moudrým okem se dívá na běh rudých nilských vod! V průvodu jejich vyšla Rhodopis, by lesklé údy svoje vnořila do vody lázně. Šaty odložila, a svatí ptáci kol nich stáli stráž. Ó ctěte ibisez nich jeden náhle střevíček její chopil zobákem a vysoko vzlet do modrého vzduchu a potom rychle křídly vesluje plul dál a dále, se ztratil očím. Rhodopis zasmála se příhodě a bosou nožkou domů vrátila se co zatím ibis povětřím se nes, nad městy, poli, háji palmovými, nad žlutou pouští, nad temeny skal, řídě se v letu rudých vod těch směrem, jež k moři valí starý, štědrý Nil. Ó ctěte ibise! Na velkém soudu v lidnatém městě svojím Memfidě dlel Psametich král. Na svém trůně sedě ve zlatém šatě, jako slunce plál, co sluhové mu přivívali chládek vějíři z pavích ok a pštrosích per. Tu nikým nezřen spad mu s výše na klín střevíček něžný práce umělé, jenž očím vidoucím jej vypravoval o něžné nožce, kterou chovat zvyk. Král divil se a v obou rukou drže poslíčka toho, sladkou vůni sál, již nožka sdělila mua jat touhou sbor jezdců vyslal, střevíček jim dal, by vynašli mu velitelku jeho. Ó ctěte ibise! Sbor jezdců shled, když z memfidské se brány v pochod dával, svatého ptáka, jenž je čekal již v koruně palmy, pozdravil je křikem a vzletěv hlavu po nich obracel a kýval jim, by jeho směrem jeli. Ó ctěte ibise! Pták vzduchem plul, a jezdci jeli za vedením jeho a jeli, jeli podle nilských vod, městy a poli, háji palmovými, i žlutou pouští, přes temena skal a jeli, jeli, se objevily naukratské chrámy, svatých hájů sbor i domy města. Posvátný pták hlásil radostným křikem nyní cesty cíl a k chýši sletěl, před níž stála právě Rhodopis se zlatýma očima. Ó ctěte ibise! Ten malý střevíc se pevně přimkl k něžné nožce své i bratra našel, který věrně sloužil sestřičce velitelky jeho. Uctivě Rhodopis jezdci na vůz posadili a k Memfidě se brali lidnaté. Naposled tehdy do vzduchu se vznesli posvátní ptáci. Křídly mávali a štěstí přejíce hlučným křikem část valnou cesty průvod dali . Nad krásou její Psametich král užas a k zlatým očím barvy jantaru svou duši připjal. Královnou se stala Rhodopis, řecká dívka z Thrakie, a byla vlídnou přítelkyní lidu i tvorů všech, jež bozi milují. A dlouho vzpomínáno toho divu, když v hrob vložil král ji Psametich, když sám byl vložen podle rakve její, když všichni, kdož ji znali, pomřeli – – Ibise ctěte, jenž se moudrým okem na proudy dívá rudých nilských vod!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby