Sedmero vrchů zvedá rezavé své hřbety(J6f)
k rozžhavenému nebi Mezi nimi vleče(J6f)
své líné zakalené tělo Tiber(J5f)
k dálnému moři(J2f)
Je ticho Slunce žhne Na roztažených křídlech(J6f)
ve výši leží orel Na jednom z těch kopců(J6f)
pod zakrnělým fíkem dřímají dva(J5f)
nahatí chlapci(J2f)
Dvé dětí vysazených pro hod divé zvěři(J6f)
usnulo unaveno naříkáním hladem(J6f)
A rozhodivše ručky odychují(J5f)
růžová tílka(J2f)
Co zatím vlčice máť jejíž vlčata shlt(J6f)
sám otec vlk snad v nestřežené chvíli bloudí(J6f)
pahrbků travou zakrslými stromky(J5f)
bolestí skučíc(J2f)
neb řady vemen jejích nality jsou mlékem(J6f)
a prasknout hrozí Krví zalitými zraky(J6f)
vlčice hledíc ku žhavému nebi(J5f)
ubíhá dále(J2f)
Ó Štěstí Říma Poprvé v té tiché chvíli(J6f)
jsi zasáhlo zde Kdo ved utrýzněné zvíře(J6f)
až ve stín fíků A kdo vzbudil děti(J5f)
v tu chvíli právě(J2f)
Kdo vlčici vnuk pokleknout na přední nohy(J6f)
a tíži vemen sklonit k lapajícím rtíkům(J6f)
Ó Štěstí Říma Na jednom z těch vrchů(J5f)
stálo jsi jistě(J2f)
s úsměvem zlatým hledíc k zakrslému fíku(J6f)
Vlčice odychala děti mlaskaly si(J6f)
Vysoko vzduchem kolebal se orel(J5f)
Žhlo tiše slunce(J2f)