Alexander umřel. Zjízvené to tělo
leží chladno pod purpurným pláštěm,
skelný zrak zpod víček svítí matně,
rudé rety začínají modrat –
Kde je Atreovce hrdá duše?
Nestorova rozvážlivá moudrost?
Achillova hrdinost a prudkost?
Kde je radostná ta šumnost síly?
Athenský vtip? Bystrost Spartiatů?
Celá Hellas skládala své dary,
aby vydechla květ velký, slavný –
a květ utržen tu, bez života...
Pod purpurným pláštěm leží tělo,
lidské, zjízvené a bědné tělo...
Jako oslepený Kyklop těká
vojsko pomateně Babylonem.
A svět puštěn z jeho silné ruky
padá kamsi, tříště se už v pádu.
Zhaslo slunce. Tma je. A v tmě hrozno.