a ty chceš slouti ženou Juliovou(J5f)
Že včera večer rudá hvězda spadla(J5f)
s nebeských výšin a že dneska v noci(J5f)
sny děsuplné snila Calpurnie(J5f)
má Caesar bát se vyjít na ulici(J5f)
Jízlivý Casca může v senátě pak(J5f)
kořenit nechutnou řeč vtipy o mně(J5f)
by shromáždění pozříti ji mohlo(J5f)
a Cassius své pihovaté líce(J5f)
sešklebí v úsměv propouštěje zuby(J5f)
poznámku potměšilou svého rázu(J5f)
že bědný Caesar nemoh přijít v senát(J5f)
byv Calpurnií asi zdržen v lůžku(J5f)
což nechápeš že čím víc nitro naše(J5f)
tím celým světem povrhá a zhrdá(J5f)
tím citlivějším proti píchnutí je(J5f)
takého hmyzu Zůstanu dnes doma(J5f)
a zítra bude na zdi domu mého(J5f)
epigram číst se jak je za peníze(J5f)
ti řečtí pobudové v Římě robí(J5f)
dej ruce s hrdla mého Calpurnie(J5f)
a zastav slzy Bázně nezná Caesar(J5f)
a znamením a věštbám nepřístupna(J5f)
je duše jeho Pohleď Calpurnie(J5f)
chaldejský hadač vstoup mi ondy v cestu(J5f)
a před patnáctým březnem varoval mě(J5f)
ty kýváš hlavou mluvil v slovech temných(J5f)
a záhadně jak hadačů těch zvykem(J5f)
tož rci mi zná Ii člověk ten můj Osud(J5f)
jenž v dnešní den se musí naplniti(J5f)
pak marno je dnes ukrýti se doma(J5f)
kde strop se na hlavu mi sřítit může(J5f)
i marno na moře jít nejistotné(J5f)
a marno zajít v les kde zem se může(J5f)
rozevřít k zhoubě Ostatně má ženo(J5f)
než smrti náhlé čeho si spíš přáti(J5f)
Bez trapných chorob muky zhasínání(J5f)
jež činí protivným ten položivot(J5f)
a divákům jen divadlem jsou hnusným(J5f)
být zničen jako strom jenž padl bleskem(J5f)
jaké je krasší zakončení žití(J5f)
Sám předtuchu mám že se plísně stáří(J5f)
nikterak nedožiji že můj večer(J5f)
přikvapí náhle život činůplný(J5f)
a málo klidný jak to moje žití(J5f)
nehasne zvolna dojde k jisté výši(J5f)
kam vždycky směřoval již puzen sudbou(J5f)
zde málo postojí a sletí střemhlav(J5f)
Nemluvím o Římu má Calpurnie(J5f)
to místo jehož v Římě jsem si dobyl(J5f)
míněno není Mám je dle svých přání(J5f)
a vůle svojí ale byly chvíle(J5f)
že chtěl jsem nechat vymknout si je z ruky(J5f)
Tu výši o níž děl jsem cítím jinak(J5f)
svět přehlížím a lidská nitra vidím(J5f)
bez masek které společenské zvyky(J5f)
a vzdělání i úřad v líce daly(J5f)
Svět nahých vidím třesou se svou bídou(J5f)
jak žebrák mrazem v prosinci se choulí(J5f)
a plni vředů jsou a ohavných ran(J5f)
že nevolno je na ně popatřiti(J5f)
A svoji vlastní duši mezi nimi(J5f)
a to je hlavní Calpurnie moje(J5f)
svou vlastní duši bídnou zohavenou(J5f)
jak všechny druhé Ale všechny druhé(J5f)
s otrockým hledem hlavy kloní před ní(J5f)
jí ustupují když se pohnout ráčí(J5f)
na pokyn její provádějí hbitě(J5f)
i podlosti i hloupost nekonečnou(J5f)
a při tom nenávidí vztekem hada(J5f)
jehožto hlava přišlápnuta byla(J5f)
Jsem na výši kde člověkem být hnusno(J5f)
Viz tento senát Hlavy jeho sedí(J5f)
na šíjích svojich jenom z milosti mé(J5f)
ta milost nebyla však teplem srdce(J5f)
jen v chladné klenbě hlavy zrodila se(J5f)
já laskavým byl úsměv dal i pozdrav(J5f)
i peníze ba těch jsem dával nejvíc(J5f)
neb svět je klade za největší důkaz(J5f)
dobroty srdce ale to mé srdce(J5f)
nic nevědělo jako kámen neví(J5f)
A tento rozpor ve mně oni tuší(J5f)
a nemohou mi toho zapomenout(J5f)
a nenávidí než ta nenávist jich(J5f)
je zbabělá a neplodná a mělká(J5f)
že uráží jen Úslužni jsou dvorni(J5f)
tak jak by klienty jen mými byli(J5f)
kdy mívám chuť jim složit hlavy jejich(J5f)
po řadě k nohoum Takto žije Caesar(J5f)
Ó Calpurnie není klidu ve mně(J5f)
a není místa kde bych usednout moh(J5f)
a odechl si dny mě unášejí(J5f)
kams v neznámo a vše co žiji nyní(J5f)
jen prozatimně jaksi tady žiji(J5f)
Dál kamsi spěchám ujíti chci všemu(J5f)
však co to platno nelze Ii nám ujít(J5f)
především sobě samému Jak člověk(J5f)
jehožto krev zlá nemoc rozpálila(J5f)
na místo s místa nepokojně těká(J5f)
a ždaje klidu přenáší svá muka(J5f)
tak vybít chtěl bych sílu svoji v činech(J5f)
v řízení státu řadě velkých prací(J5f)
a horečné té činosti mi třeba(J5f)
jak dýchání a přec té síly zbývá(J5f)
že stále ještě láme duši moji(J5f)
tu duši která tak je otrávena(J5f)
sebou i světem Lidé toho druhu(J5f)
zmírají rázem Calpurnie moje(J5f)
Proč Pompejus byl vztyčený klas prázdný(J5f)
Proč musil zhynout Cato Snad bych měl v něm(J5f)
to po čem toužím čeho mi tak třeba(J5f)
člověka soka muže nepřítele(J5f)
o nějž by bylo možno znovu opřít(J5f)
tu ušlapanou úctu k světu lidem(J5f)
jež v duši moji leží Marné přání(J5f)
Teď přijdu v senát Učiním svůj návrh(J5f)
a masitá ta spousta měchů kolem(J5f)
vyrážet bude zpívavými hlasy(J5f)
svůj dík a obdiv Cassius a Casca(J5f)
snad letmo ponoří se v oči moje(J5f)
a posměšný stín přeletne jim rety(J5f)
ti rozumějí as mi já jim také(J5f)
Ti dva tak myslím že by rádi bili(J5f)
dýkami místo slov do mojí hrudi(J5f)
však zbabělí jsou jak ti všichni druzí(J5f)
a já zas jenž bych nastavil svá prsa(J5f)
těm dýkám jejich vystříhám se všeho(J5f)
co jízlivých by řečí býti mohlo(J5f)
pramenem živným Proto Calpurnie(J5f)
jdu do senátu Domnívala jsi se(J5f)
že z masitých těch měchů moh by jeden(J5f)
stát nástrojem se sudby Caesarovy(J5f)
Hle usmíváš se úsměvem svým klidným(J5f)
zrak rozjasňuje se ti domněnkou tou(J5f)
a bláhovost svých snů a obav vidíš(J5f)
teď půjdu Calpurnie Čas byl v Římě(J5f)
že muži vlastností mých mého místa(J5f)
by bylo nejen dnes však mnohem dřív už(J5f)
neradno vyjít v curii a senát(J5f)
ba vůbec na ulici čas ten minul(J5f)
Romula kdysi nepříjemnou cestou(J5f)
dovedli otci poslat mezi bohy(J5f)
a čas byl kdy tam Cato starší seděl(J5f)
i Cato mladší také jiní muži(J5f)
však toho Říma není dneska více(J5f)
ni oněch lidí Vale Calpurnie(J5f)