– Já zbavil obec římskou Catiliny!
V tom leží vše. Řím Romulem byl počat,
však beze mně by popelem byl, prachem.
Já zbavil obec římskou Catiliny!
Což barbarský mrak Teutonů a Cimbrů?
Marius hrubec na takové stačí!
Zlé Fatum zvrátí jenom velký státník.
Já zbavil obec římskou Catiliny!
A ty, jenž jsi mě nazval Otcem Vlasti,
ó lide římský, klidně můžeš spáti,
nad klidem tvým bdí Cicero tvůj stále,
jenž obec římskou zbavil Catiliny! –
Oh, tak tě vidím, lebko kudrnatá,
šedivá velká, se zářícím okem,
s nějakým vtipem na rozšafných retech,
co levicí si držíš špičku brady.
A Catilinou holedbáš se ráno
a Catilinou holedbáš se večer,
v přátelském kruhu, v shromáždění lidu,
v senátě, všude: Já a Catilina!
A pro jistotu spisuješ ty řeči
a o budoucnost dojemně se staráš,
by každý člověk věděl dokonale,
jak Cicero Řím zbavil Catiliny!...
Žvatlavý starče! Zatím sedmero hor
se chvělo hrůzou z gigantických bojů,
v nichž lidé ze železa v sebe bili –
tys obec římskou zbavil Catiliny!
A Pompejovi Caesar vstavil nohu
na schladlou šíj, a Caesar padl Brutem
a Brutus Antoniem – ty jsi hlásal,
žes obec římskou zbavil Catiliny!
A Octavian, chlapec ještě, lapil
tě, nemoudrého starce, do svých sítí
jak rybář lapí rybu pošetilou –
tys obec římskou zbavil Catiliny!
Ó státníku, a najednou jsi viděl,
že mocní jsou tu, a že zachtělo se
jim hlavy tvé, však hlavy bez trupu –
a tys přec zbavil obec Catiliny!
Jak tohle přišlo, jistě sotva chápals.
Tys věděl jenom, že je nutno prchat,
a v děsných nocech prchals, bědný psanec,
jenž obec římskou zbavil Catiliny! –
A sotva chápals, když jsi z nosítek svých
vystrčil hlavu chtěje ptát se něco – –
proč v seschlou kůži krku meč ti zajel – –
vždyť zbavil jsi přec obec Catiliny...