BALLADA.

Josef Svatopluk Machar

Táhne tu těžkou brázdu svou(J4m) v kamenném údolí(J3m) co lidé štěstím hořem zvou(J4m) jej netěší jej nebolí(J4m) Nad hlavou v modru slunce žhne(J4m) pod nohou země práhne(J3f) můj člověk se tím nepohne(J4m) můj člověk už jen táhne(J3f) Jen někdy život v něm procitne(D3a) jen někdy duší to trhá(D3a) když stín svůj s výšiny blankytné(D3a) dvé křídel v čelo mu vrhá(D3a) A stín ten chladí jej po čele(D3a) srdce to svírá jak kleště(D3a) a člověk šepotá nesměle(D3a) Což pak jsem člověkem ještě(D3a) Těch křídel stín chtěl by chytiti(D3a) přidržet zoufalou pěstí(D3a) dál táhnout a se modliti(D3a) jak dítě za její štěstí(D3a)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	5
Celkem veršů:	20
Jamb:	8 (40 %)
Daktyl:	12 (60 %)