V rozhodných hodinách žití
– cítil jsem dřív tak i dosud –
železná pěst mou šíj chytí,
neznámý, záhadný Osud.
Touhy mé, snové a chtění
stenají, zlomeny v půli,
vyhnutí, odporu není,
šíj se jen pokorně stulí.
Časy se k Věčnosti řítí,
na vlnách jich tříská bědná...
V rozhodných hodinách žití
ví bůh jen, kdo za mě jedná!