PEDAGOGICKÁ ROZPRAVA
Sylva čte:
Patř, ó synu, na ty včely,
co je pudí z oulů ven,
co je vábí z klidné cely
ku květinám sterých jmen?
S nimi pestří motýlové,
každý skvostně ozdoben
letí jako průvodcové
na luh, sad i květný len.
Ty pak nebuď motýlovi,
ale včele podoben,
včela ta každému loví,
ale motýl sobě jen...
Já:
Co praví básník? Básník, Sylvo, praví,
že drobná včelka zrcadlo ti staví,
jak nezištným být v životě a práci.
Co pestrý motýl v titěrnostech ztrácí
i den i život, včela sbírá s pílí
a o plod práce s člověkem se sdílí –
Sylva:
A myslíš, táto, že ta malá včela
se pro člověka celé leto dřela?
Že vítá jej a že je tuze ráda,
když hrabivě jí v její domky vpadá?
41
Víš, proč si člověk na hlavu dá kukli,
jak uhlím čadí, když se na něj shlukly?
Ó to už motýl věru moudřejší je,
že nesbírá a tuze nepracuje,
ten ví, jak by to krásně vypadalo,
kdyby si spořit začal jen dost málo...
V těch verších je to líbezné a zvučné,
však tuze lhou ty básně mravoučné.
42