BALADA

Josef Svatopluk Machar

BALADA
Táhne tu těžkou brázdu svou v kameném údolí; co lidé štěstím, hořem zvou, jej netěší, jej nebolí. Nad hlavou v modru slunce žhne, pod nohou země práhne – můj člověk se tím nepohne, můj člověk už jen táhne. Jen někdy život v něm procitne, jen někdy duší to trhá, když stín svůj s výšiny blankytné dvé křídel v čelo mu vrhá. A stín ten chladí jej po čele, srdce to svírá jak kleště, a člověk šepotá nesměle: Což pak jsem člověkem ještě? Těch křídel stín chtěl by chytiti, přidržet zoufalou pěstí – dál táhnout a se modliti jak dítě za její štěstí. 86

Kniha Vteřiny (in Macharovy spisy, svazek 13) (1928)
Autor Josef Svatopluk Machar