Můj milý Sovo, „Příchod krále“
se líbil mi i nelíbil –
Tvé sloky, rytmus a tak dále,
je kdo, kdo by těm ve tvář bil?
Však obsah – inu, milý Sovo,
upřímné dovolíš mi slovo:
Jak staré, tak ty krále nové
nekochám zrovna velice,
sám víš, jak plodí naši dnové
ty korunchtivé jepice,
jsem jinde, Sovo, jiná říše,
kde docela se jinak dýše,
kde nikdo není druhem štípán
a nikdo sázen na trůny,
kde platí prosté: já pán, ty pán –
říš anarchie, komuny,
kde vše, co je, a vše, co není,
člověku slouží k potěšení.
Tam jdem-li někdy sborem k předu,
jdem vždycky z vůle svobodné,
ten vede dnes, já zítra vedu,
jak znalost cesty rozhodne.
O potlesk nervou se tam, ceny,
o vavřín, blátem zneuctěný,
tam hlasy kritik závistivých
se sotva echem dostanou,
sbor paskvilantů, přátel lstivých
zůstane venku před branou,
bič máme proti ducha luze
a proti ruce drzé tuze.
Chci říci jen, proč v básni Tvojí
mi obsah zůstal nejasným...
Jsem cizí, chladný v onom boji,
jenž Vám všem zdá se úžasným.
Z tohoto světa říš má není
a jiné jest mé zápolení...