SLÁVA

Josef Svatopluk Machar

SLÁVA
Už všude „mistrem“ arci sluji a v rýmu mladí druzi mí mně knihy svoje dedikují s přípisy mnohdy vzletnými. Mně rukopisů k soudu stohy posílá studentíků dav, mou podobiznu chce mít mnohý a „čtenářka“ zas autograf. Hněv a zášť uchovavše skrytou, mě chválí mnozí z vrahů mých, mé citáty jsou autoritou ve mnohých věcech spletitých. jmeno v „lid“ jde. Atom jeho dost často stává přede mnou, a podporu chce z měšce mého spíš, než z úst radu dojemnou. Než znalců, mám víc chvalořečí, než čtenářů, víc ctitelů – jak, hasne takhle plamen něčí a má zbýt trochu popelu? Zapomněl zmlknout v čas jsem pravý? Zapomněl v čas svůj k stínům jít? – Já nechci proklaté té slávy, já chci se ještě o ni bít! 93