Jen k vám už vracím se, vy pera poctivá,
vy milosrdní duší zpovědníci,
vy soudci, s jejichž rtů jdou slova hrozivá,
však mírní úsměv je, jenž září s vašich lící.
Nač sobě, jiným lhát? Den letí k večeru,
a duše černou tmu, v niž všichni jdem, už tuší...
Ve vážný rozhovor se s vámi zaberu,
neb býti připraven se v také chvíli sluší.