Nebe je tmavé. Mračen kůr
se bez hnutí zdá na něm tkvít,
jen místem protrhlinou chmur
zří hvězdný pohádkový svit.
Van větru v okno moje vlít
a s ním se nesou roje stvůr,
pár komárů, pár nočních můr,
jež začly v lampu moji bít.
A náhle slyším v zděšení
se střechy pláč a úpění –
oh, koček noční umění!
Zavírám okno. Věru již
i božské přírody té říš
zná protivnou být nanejvýš...