Jsou rouhavé to černé slabiky,
jež se mi dneska v bílý papír derou.
Já nemiloval nikdy antiky,
já necítil z ní nikdy vůni sterou.
Já znal ji jen jak herbář veliký,
kde suché listy kryty plísní šerou
zápachem hrobním vábí červíky
zažloutlé moudré, ti z nich stravu berou...
Jen staré Římany mám nyní rád,
ne pro bohy, ne pro verše a boje –
to všechno je zas plesnivý ten sklad –
Mám rád je, že už v onen dávný čas
cenili nad vše zlatý lesklý vlas,
vlas zlatý, lesklý, jak má žena moje...