SONET POLEDNÍ

Josef Svatopluk Machar

Tam v dálném kraji u nás je asi doba žní... Jak živě jeví se ten obraz mému duchu: Na jasném modrém nebi plá slunce polední a pruhy tepla chví se ve prohřátém vzduchu. Na ozářených polích už kupky snopů ční, kol lidí směsice se míhá v pestrém ruchu a jejich smích a výskot, kobylek chřestění, prask žebřin vozových mi zaletá sem k sluchu. Tu z vísky zavzní zvonek... polední hlásí klid... ti lidé otrou čela a jdou na blízkou mez a jedí, natáhnou se a hledí do nebes... Ach, cenu chvíle té by moh jim povědít jen v dálném městě kdos... kdos, jemuž vadnou tváře tím žárem chodníků a nudou kanceláře...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby