Myslím si rád a myslím zas a zas
na pudrovanou žití poesii,
na filigránský rokokový čas,
na ten, jak žil se kdysi ve Francii,
ne u nás v Čechách, zde byl hrob a mráz –
však tam jen muži pyšně nesli šíji
a jenom před dámami klonili ji,
jimž sněžný pudr bělil zlatý vlas.
Versaillským parkem sladký parfum vál,
tam bělala se ňadra luzných žen,
tam šatů šust se mísil v listí sten,
a v smíchu, hře tam pod větvemi lip
se dobře cenil každý nápad, vtip,
lež galantní i něžný madrigal.