SONET NAD VERŠI Z MLÁDÍ

Josef Svatopluk Machar

SONET NAD VERŠI Z MLÁDÍ
Jak směšný dnes těch dávných veršů vztek i žaloby, jež člověk k nebi lil, kde by byl boha tak rád k soudu vlek, že při stvoření ten svět pokazil! A pán bůh v tom už moudrým mistrem byl, že tehdy patře v rouhavý náš věk běh živobytí tak nám upravil, by nevyrost nám pyšný hřebínek! Ó pane bože, jenž teď svoji plec kdes halíš v stříbroskvoucích mráčků lem, kde vše ti zní jak harmonický ton – z té brázdy, kterou táhnu životem, ti volám za vše dík. I za ten skon, jenž, třeba pozdě, přijde jenom přec!... 36