MATCE

Josef Svatopluk Machar

MATCE
Má rodičko, po dlouhé řadě let dnes kladu sonet pod tvé jmeno zlaté, jen sonet tam, kde měl bych hymnu pět, jen verše, kam modlitby patří svaté. Oh, člověk musí projít cestou běd a mnoho pohřbít v mnohé bouři klaté, vše proklínat, co chtěl kdy návidět a zoufat, plakat musí častokráte, pak cynicky se musí vysmívat frivolní, hrozné písni životní, by mohl akcent slovu „matka“ dát – a hnusna mu ta píseň musí být, by vyznal, že vždy všude slyší z ní to „matka“ jako svatý refren znít... 40