SONET-PROLOG

SONET-PROLOG
Sonet: Poeto, já jsem viděl z dáli, jak v této zimě mrazivé ti život drsný, neurvalý poslední květy z duše rve, jak každý po zemi se válí, jak po nich šlapou nohy tvé – nuž, já je vložím v herbář malý do těchto bílých listů zde... Já: Bez barvy, vůně, bez svěžesti – čím mohou koho zvábiti? Sonet: Ti, jimž čas orval ratolesti, snad přec tu vůni vycítí i svěžest, kterou mívaly, když ještě v duši zkvítaly... 60