SONET O ZÁPADU SLUNCE

Josef Svatopluk Machar

SONET O ZÁPADU SLUNCE
Je smutná chvíle, když tak z obzoru kams do mlh, do tmy rudé slunce kane, červený přísvit chví se v prostoru, a v líc a oči ostřejší mráz vane. Ruch města, vozů, lidských hovorů zní tišeji. Sníh deštěm jisker plane. Své mrtvé sněti nese nahoru stromoví v sadě. Domy zadumané a šedé přísně hledí do ulic. Kdes pod balkonem v tmavých břečtanech dlí hejno vrabců. V divém cvrlikání se krčí pod listy. Křik tvorů těch zní jako teskné slunci sbohemdání a plachý pozdrav mrazné noci vstříc... 64