SONET O LÁSCE

Josef Svatopluk Machar

SONET O LÁSCE
Ach Láska, Láska... Během mladých roků čet, psal jsem o ní verše nadšené – eh, člověk mnoho pohřbí v žití toku, než jasně prozří oči zmámené... Hlas jímavý má, tváře ruměné, chod lehounký, jest elastických boků, mušelín bílý vlá jí s ramene – a kuplířkou je s neviností v oku. Dva lidi svede, do duší jim sází hlouposti, bol a jaro s poesií, vede je na bál, v park i husté mlází, najde jim místo, kde se hezky skryjí – na Vášeň, sestru, křikne: „Pojď ty sem!“ – a poroučí se s pěkným pukrlem... 65