Jsou chvíle, kdy by člověk prožít chtěl
zas znovu to své zašlé živoření
a znovu jít tou cestou, kterou šel,
kde sklízel klamy, trní, utrpení...
Ne proto, že ví, kde as krvácel,
kde zoufal, ne – vždyť život v zakuklení
by mu zas jistě na tu cestu všel,
a on by zas mu věřil bez prodlení.
Však je to rákosová naděj bludná,
jež za opornou hůl mu slouží v žití,
vždy ohne se, a on ji znovu chytí,
ta šeptá mu, že kdyby znovu žil,
ten Osud, jenž je s všemi trudy u dna,
už nemá víc, co by mu v cestu sil...