Chceš popsat zas ty všecky listy
jen echem svojich bolestí?
Nekynul by ti potlesk jistý
cos jiného zde provésti?
Mně, sonete můj, plál cíl čistý
a nebyl bych šel na scestí –
však co tu platno? Egoisty
z nás činí vždycky neštěstí...
Tvůj zájem, druzi, zápal, hněv?
Čím boj, čím vše to vojáku,
jejž pronikl hrot bodáku?
On ví jen, že má bolest krutou,
má dlaň jen k hrudi přitisknutou
a v prstech cítí vlastní krev...