SONET ČASOVÝ

Josef Svatopluk Machar

SONET ČASOVÝ
Hle, doby pohnuté! Tak rázně, rapidně čas dlouho neřádil už v společnosti lidské; řad pánů velikých v hrob hází nevlídně a smetá ministry a strany politické, v rum tříští mnoho pravd, jež stály solidně, na charakterů pár vrh světlo prosaické, fouk v bublinky mých snů, jež praskly prabídně, a nechá střízlivět poety idylické On s hlavou skloněnou se dlouho hnal as vpřed a ztrnul, když pak v ráz kol sebe upřel hled: Co vlekl balastů, jež dávno dozrály! – I hodil do škarp je a stanul kratince... A letí spěšně vpřed k zastávce do dáli, kde choré století pracuje k hodince... 89