SONET O STARÝCH LIDECH

Josef Svatopluk Machar

SONET O STARÝCH LIDECH
V té tváři starých lidí vždycky leží klid, ticho, tklivý s minulostí smír, jako když v podvečerní kraje sněží nadhvězdný, bílý, lehký pýr. Je výsledek to života? Hm, stěží. Jak nás, je stopil život ve svůj vír. Je jas to duše? Oh, jak v staré věži jim v lebce sedí též as netopýr... Jednoho starce tázal jsem se kdys. – „Je život zlý,“ řek jenom, „my už žili“ – a významně si pohladil vlas bílý... My žili už! V tom vše. Co z tváří svítí, toť odlesk čehos příštího. Toť rys příštího štěstí... Ovšem ne už žití. 93

Kniha Čtyři knihy sonetů (in Macharovy spisy, svazek 5) (1938)
Autor Josef Svatopluk Machar