SONET O „?“

Josef Svatopluk Machar

SONET O „?“
HleHle, čárka zkroucená jak drobný plaz, když zatknout kams zoubek svůj pílí – toť znak té příšery, jež ničí nás i všechny, kdož před námi byli. Po nebi, po zemi zní její hlas, v tvém nitru chví, volá, kvílí – sta a sta hlav má, jednu jí sraz, deset jich vzroste tam v chvíli. Živí se mozkem a krví a bděním, úzkostí, potem a zoufalým chtěním – a z trosek světa vzpne se jednou v ráz jak zkroucený, obrovský, nezsycený plaz z atomů země, z popele našich těl, jak by se dál cos v etheru ptát chtěl... 117