SONET PSANÝ V MÉ BIBLIOTÉCE

Josef Svatopluk Machar

SONET PSANÝ V MÉ BIBLIOTÉCE
Ne kletby a ne pláč, jak v mladých dnech jsme zvykli číst u pánů romantiků: podivný smutek z moderních vlá kněh bez jedné slzy, jediného vzkřiku. Je to jak tichý, odměřený vzdech, jenž v posled vane ze rtů mučeníků, když po vzdorech a marných zápasech ždá s resignací příštích okamžiků. Já žehnám mu: jsou chvíle, kdy nás schvátí cit zoufalého prázdna... Naslouchati tu začne člověk s dechem zatajeným: a již ten smutek vanem odměřeným vlá k duši se všech stran... a člověk skorem jásá, že není sám – že trpíme zde sborem... 118