SONET PRO MÉ KOREKTNÍ SUDlČE

Josef Svatopluk Machar

SONET PRO MÉ KOREKTNÍ SUDlČE
Jsou lidé v dálné vlasti mé, jichž mluvení jde nad zlato: když několik slok zrobíme, nám vytknou vždycky to a to, že dýchavičně kulhá to, že Homér v rýmech zadříme – nu, celkem, dle nich pojato, my hezky na tom stojíme... Můj sonete, ty víš a znáš, že jeden laur je vždycky náš, laur pravdy hořký... A v čas zlý jsme přec jen něco dovedli i můžem snad teď právo mít, si také něco dovolit... 122