SONET O NEZBYTNÝCH MILUJÍCÍCH

Josef Svatopluk Machar

SONET O NEZBYTNÝCH MILUJÍCÍCH
Jdou zelenavým světlem pěšiny, jež habrovím kams dolů k vodě vede; den svěží, modrý nádech krajiny – nic kol jich pohled vábit nedovede. Jdou harmonicky. Jejich řeč však přede boj nenápadný, zápas jediný: pomlčka – slovo, vzdech, jenž se rtů sjede – vše mířeno je v soka slabiny. oba: kdo z nich opanuje pole, kořist – povolného otroka, té morálce se učí v lásky škole... A chvilkou pohlednou si do oka a velhou něžnost do pohledu toho – však tajně zrak ten pátrá: Nuž, kdo s koho?... 130