SONET DEDIKOVANÝ SLUNCI

Josef Svatopluk Machar

SONET DEDIKOVANÝ SLUNCI
Ty věčný ohni, může, smí-li z dáli zaletnout k tobě chabých veršů pár – vpij je, jak z květů, které rozpukaly, si vpíjíš vůni v pruhu světlých par! Mé verše též jen ve tvém teple zrály, má duše trpkost, tys jim dalo žár, já dal svou krev, tvé blesky život daly a dech a tep v těch mrtvých liter tvar. Sám žiji tebou. Všecko, čím zde jsem, je z tebe, tvé. Jsem jedním paprskem, jenž z tebe kmit a padne kams v kout šerý. A šedou věčnost, ether, hvězdné vlnobití, zem, na ní vše, co jen se zove žití, pronikl a žil v žití efemery!... 136

Kniha Čtyři knihy sonetů (in Macharovy spisy, svazek 5) (1938)
Autor Josef Svatopluk Machar