SONET NA STARÉM HŘBITOVĚ

Josef Svatopluk Machar

SONET NA STARÉM HŘBITOVĚ
Tužku, papír – usedám na zvětralé kameny... Pár skřivanů nad hlavou kdes spěje k modré výši, vzduchem chví a proniká jejich výskot nadšený, člověk ho sic neposlouchá, ale přec slyší... Co tu květů rozseto na každý rov zelený! Co tu lesku, barev hrá... všecky vůní dýší! Přivřeš oči... Jaro zříš, zhalené v háv zlacený ještě jeden plný klín nese v hrobů říši... Už ty květy padají... cosi chví ti ňadrama, jakás bolest pohřbená... sáh bys v klín ten rukama, vzal tam odtud plnou hrst, hodil si ji do prsou – saháš, saháš... sáhneš na hrob – usměješ se trošinku půl nad naivním tím jarem, půl nad divnou touhou svou... Blázínku – díš polohlasně trochu trpce – blázínku... 140

Kniha Čtyři knihy sonetů (in Macharovy spisy, svazek 5) (1938)
Autor Josef Svatopluk Machar