SONETY Z VENKOVA II. SONET-IDYLA

Josef Svatopluk Machar

SONETY Z VENKOVA
II.
SONET-IDYLA

Je starý zámek; – věk náš moderní do něho vtrhl s drsnou skutečností: kdys luzné dámy, páni nádherní – teď batalion vojska v sobě hostí. Park zpustl; v šedé tůni jezerní se prává prádlo, je v ní žab též dosti... Co chodilo tu v době večerní kdys drobných nožek... Snění minulosti... Kluk strážmistrův v ní rybky chytá dnes. Na korek vlasu nedočkavě civí – teď bere jistě – bože, to je tíha! Na udici se pantoflíček míhá, stařičký, sešlý, přaska samá rez – a kluk se mu jen s indignací diví... 145