SONETY Z VENKOVA III. SONET O LESE

Josef Svatopluk Machar

Ten šumivý les vždy jsem miloval. Kdys, hoch, jsem prolez všecka houští všade a drozdy, datly, žluvy sledoval, kde hnízdí as a zda už mají mladé... A po letech les jevištěm se stal chvil, kdy se ruka kolem šíje klade, a ret tak líbá, aniž by se ptal, neb – s vědomím té okradené – krade... Sny... pohádky... vše bylo kdys a kdes, dnes hledíš na to okem malé víry – vše zmizelo, jen jeviště tu, les, a člověk vstoupá nyní v chrám ten širý, by okřál jen pod kmeny, větvemi a prohnal svěží vzduch zas plícemi...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby