SONET GENROVÝ

Josef Svatopluk Machar

SONET GENROVÝ
Ten modrý arch – sta hromů – teď ho stih v rozkvětu síly... vztek a vzdor tu marný, svlek uniformu, hluboce si vzdych, pensisty život začal jednotvárný. Dni jako moře... každý smuten, tich, a život jak lán pouště suchopárný; tu jednou z rána vzrušeně se zdvih, šel, byt si najal zrovna u kasárny. A znovu žil. Den co den v okně stával a zíral na dvůr, rekrutů kde šik byl honěn v před a v zad a v levo, v pravo – při každé chybě zlostně pěstí mával, klel neustále, někdy hlasně vzkřik a zřídka jenom bručel: Hoši, bravo! 157