SONET Z VLAKU

Josef Svatopluk Machar

SONET Z VLAKU
Vlak prolet tunelem... Do zadu spěti bokem svým zdá se stráň tmavá. Naznak se válí tam pár bosých dětí, jedno z nich čepicí mává... Stráň letí dál a dál... Zakrslé sněti stromku se zamihly... Kůzlata hravá kmitla se na skále... Obloukem letí v zad mochny, slzičky, zažloutlá tráva... Stráň náhle skočí vzad... Mohutný vrch zvedl se za tebou... V špičatou výš – naivnost vesnické duše! – kam jistě bije hrom za bouřných sprch, ona tam mezi dvě zakrslé hruše Krista z plechu na červený kříž! 167