SONET V LISTOPADU

Josef Svatopluk Machar

SONET V LISTOPADU
Šeré ráno, šerý den, nebe jako z oceli – šeré světlo do oken zří jak žebrák nesmělý. Kotouč slunce zvetšelý stranou mdle se leskne jen jako plech, jenž pohozen leží v chladném popeli. Člověk s resignací zří, jak se staví v šedý řad to dnes, zítra, pozítří nemá stesků, nemá tuch – leda moci jak pár much po ty dny kdes v koutku spát... 174