Bezútěšná mlčící
pláň svůj pohled k nebi věsí...
V mrazivých mlh směsici
dopadlo teď slunce kdesi.
Ticho... Náhle podnebesí
rudne... rudne... Kouřící
krev svou lije v oblak směsi
slunce skonávající...
V těžkém letu na vše strany
pátrajíce hlavou svou,
k západu se nesou vrány,
snad tou krví oklamány,
z hnízd svých v rudou výheň jdou
za domnělou mrtvolou...