Nevděčná.

Jaroslav Martinec

Mě cesta vede pažitem, kde pestře bují kvítí, a prvním jitra zásvitem se všecko kolem třpytí. Však skvělejší jest očí třpyt, těch modrých po lazuru. Sám bůh by musel velebit, ji spatřiv, vlastní stvůru. Šla kolem. Půvab na čele tak velebně jí trůní, že skví se, jako andělé tam v nebi na výsluní. – Jeť krása oku povděčna, že k obdivu je svedla, leč ona krásná – nevděčná ani se neohledla!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

169. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IX. Kde‘s blaho mé, kde‘s děvo má?! (Jan Vlk)
  2. 7. Není to zem, ani nebe zcela, (Jan Kollár)
  3. XIII. Rád se nořím v jasné oko, (Josef Kalus)
  4. 5. Obraz Panny Marie. (František Sušil)
  5. 5. Modré oči. (Josef Kuchař)
  6. LX. Když po práci hledám lože, (Josef Uhlíř)
  7. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  8. Lína. (Jan z Hvězdy)
  9. Tvé oči. (Anna Vlastimila Růžičková)
  10. 3. Děvo drahá, moje žití, (Josef Kuchař)