Jeden tisýc a sedm set,
Devadesáte a šest let,
Dnes zas psáti počínáme,
Tím nový rok začínáme.
V němž Vlastencům svým společně
Opět skládám vinš srdečně,
Tak jako Vlastenec pravý,
Mnoho štěstí, stálé zdraví.
Dlouhost věku pokojného,
Za těchto dnův blaženého,
Též y požehnání Boží,
Ať se všechněm vždycky množí.
Zvláště těm, jenž se starají,
A na to vždy zřetel mají,
By se čeština zmnožila,
Sláva její slavně stkvěla,
Jichžto vážná pro vlast práce,
Zasluhuje to nejvíce.
Chcy tehdy vyznati mile,
O nich mluvit pravdu směle,
K jejich poctě jak přísluší,
Bez pokrytství, lsti nejmenší,
Nejprv řeknu o Dobrovském,
O tom hodném muži Českém,
Kterýž národ svůj miluje,
Pracovati též schvaluje,
Pro čest slávu velkou jeho,
Ctěme Boha přemocného.
Práce Pelcla a Procházky
Slávu množí Čechům vždycky,
Vímeť, jak pilně pracují
Tito Čechové učení,
By jazyk došel své slávy,
Hodní cti jsou y pochvaly,
Kraméryus též podobně
Šíří České jméno slavné,
Čistou Cžeštinu a pracý,
Zdaž slávy mu nenavracý?
Poctu jemu slušnou čiňme,
By živ byl, srdečně přejme.
Tomsa, Dlabač a Thámové,
Rulík, Pařízek, Čechové
Učení, v vlasti zrodilí,
A Pan Strnad muž výborný.
Pracý svou vědomou zdávna
Činí sobě jména slavná:
Když píší, knihy skládají,
Slušně se od nás vždy ctějí.
Soud pište Čechové slavní,
Muží velební důstojní,
Lokattely a Svoboda,
Pražští Kanovnícy oba.
Jakub Šantl, Vlastenec náš,
Uctu zasluhuje od nás;
Též Pan Rokos Farář v Tejně,
Vydra, Beneš též podobně,
Škoda Vlastenec výborný,
Po vlastensku s námi míní.
Chvála buď jim od nás vděčná,
A v památce ustavičná,
Ještě o jednom Cžechu vím,
Zřejmě tuto o něm povím,
Jest náš Vavák poctivý muž,
Mnoho chvály zasloužil juž,
Když nám zvučí jako ptáček,
Tento učený sedláček,
V vtipných verších pěkně česky,
Jími nás potěší všecky.
Hruška vlastenec přemilý,
Vydáť je v zpěvu pochvíli.
Co tu Cžeští cyzozemcy,
Přetváření v Čechách Němcy,
Co pravím o tom soudíte,
Když chválit Čechy slyšíte?
Suďte, čiňte jak se líbí,
Naděje ta nás nemýlí,
Že Bůh dá, Cžeská řeč slavná
Pokvete zas jako zdávna,
Dočkejme jen toho času,
Jak hladová husa klasu.
Jen Češí buďmež Čechové,
Jak byli slavní předkové.
Važme sy poctivost českou,
Zvlášť řečí naší mateřskou.
Svornost a ctnost zachovejme,
Vlasti, Králi věrní buďme,
By se stalo, z srdce přeji,
A tak vinš tento skončuji.
V Praze dne 1 ledna 1796.
Obětoval
Václav Melezýnek.
E: av; 2004
[1]