Plácneme si, táto?

Emanuel Miřiovský

Tatík ho vedl k námluvám a vešli do stavení; tatík má úsměv kolem rtů a syn má zase klení. Tatík pozdravil souseda, sousedka syna vítá; soused prohlíží ženicha a tatík věno čítá. Syn dosavád se nehlásí, jen stojí jako stěna; a že to pouhá nesmělost, prá sousedova žena. Tatíci plácli rukama, syn pořád ještě němý – sousedka nese koláče a syn pohlíží k zemi. Nevěsta někde na poli, tatíci řekli „ano“, a co jich vůle spojila, to nebuď roztrháno. Tatík se vrací do statku, syn zůstal cestou zpátky, tatík si hvízdá veselou – syn zmizel bez památky. Našli ho dole v rybníce až druhé ráno na to. Jak, půjdeme zas k námluvám a plácneme si, táto?

Patří do shluku

čert, kapsa, huba, dělat, kousek, páter, koláč, omáčka, sedlák, vyndat

54. báseň z celkových 604

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krocan a krůťata. (Václav Svatopluk Štulc)
  2. U hřebíku. (František Hajniš)
  3. KLUK. (Antonín Klášterský)
  4. PŘITĚŽUJÍCÍ OKOLNOSŤ. (Antonín Koukl)
  5. NEJVŠEDNĚJŠÍ MOTIV. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Societas Jesu. (Karel Havlíček Borovský)
  7. ZNAMENANÍ. (Antonín Koukl)
  8. Čert a Vašek. (Josef Václav Sládek)
  9. 283. Na vdovu S. o jejím synu F. (Matěj Josef Sychra)
  10. Píseň. (Bohdan Kaminský)