Z kojence Aspasií...

Stanislav Mráz

Z kojence Thalie’s Aspasií stala se, mudrce jež okouzlila, učí či Helenou, dva díly světa zmála jež v čar být svými poddanými mučí. V výš dokonalosti, v prach nutíš, vzplála jsi, paláců, hold tronu za vděk ručí ať ceny tvé. Lidskosti jsi, zmaru žluči za Idy pych jen v požehnání vstala. Ó bardi pradob, vždy jen pravdu jasnou jste v krásy tróp věštili v roli žasnou. Jak Mois hůl jen Ataie v bok spasnou jste v pouť svých kroků v výspu v dlaň svírali, v hruď těchu. Hlas váš jak tón neskonalý v vzdech aether, pýr též žítí znikne v žaly jak koukol chudý a květ zvonku malý.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

68. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Stanislav Mráz)
  2. None (Stanislav Mráz)
  3. None (Stanislav Mráz)
  4. None (Stanislav Mráz)
  5. Ó doby, loyalnost kdy byla vším... (Stanislav Mráz)
  6. Vkus tříbí se a alcaiský chór vzplane... (Stanislav Mráz)
  7. Tak mluví Bileam... (Stanislav Mráz)
  8. Je krása lavina... (Stanislav Mráz)
  9. LXXVII. Hledali tě, hledali (Jaroslav Vrchlický)
  10. O božská kulisnice krásy... (Stanislav Mráz)